Příběh o Rozárce
Tak nejdříve kdo je Rozárka. Rozárka je korela chocholatá a je u nás zhruba 3 měsíce. Loni nás totiž po 14 letech opustil agapornis růžovohrdlý jménem Pepík.Skoro už jsme mysleli, že je nesmrtelný.Bohužel, nebyl.Jak se dalo čekat, dcera ihned začala škemrat o nového papouška. Nic méně jsem ji přesvědčila, že bude lepší počkat na jaro a koupit papouška co nejmladšího. Manžel jedné mé kolegyně papoušky chová, bude tedy z čeho vybírat.A tak se také stalo. V srpnu jsme si přivezli Rozárku.Nejdřív na nás syčela a klovala kolem sebe co to šlo.Ale rychle si zvykala a také v nové kleci se dobře zabydlela.
Teď už je docela drzá. Lítá po celé kuchyni, prochází se po stole, ani přímému kontaktu s námi se nevyhýbá,zvlášť, když jí nabídneme něco do zobáčku.
Ze začátku si jen tak švitořila, teď řve, až uši zaléhají. Snad jí tedy u nás čeká pohodový a dlouhý život.
Hezký večer.